Historický příběh pražského Domova pro zrakově postižené Palata začíná v neděli 25. listopadu 1888. Toho dne bylo na mimořádné valné hromadě Spolku České spořitelny – Böhmische Sparkasse rozhodnuto zřídit ke čtyřicátému výročí vlády císaře Františka Josefa I. zaopatřovací ústav pro slepce neschopné výdělku a vzdělání, kteří jsou chudí a příslušejí do Čech. Po „nejmilostivějším“ svolení panovnického domu 13. prosince 1888 se mohlo humanitární zařízení jmenovat Spořitelnou českou založený (begründetes) Ústav pro zaopatřování slepců Francisco Josephinum.
S vyhlášením Československé republiky nejdřív zmizela z názvu slova Francisco Josephinum. Ředitelství Ústavu pro zaopatřování slepců na Smíchově Palata vzápětí nato vyměňuje dosavadní německý způsob úřední komunikace za česko-německý, avšak dosavadní ředitel ústavu, emeritní ředitel Ringhofferových závodů Karl Kletetschka, předává svou funkci českému, advokátovi Spořitelny české Karlu Urbancovi až v roce 1920.
V administrativních zmatcích kolem převratu v roce 1948 se na Palatě střídali národní správci s ředitelstvím, které tenkrát ještě instalovala Spořitelna pražská, od dob nacistické okupace nástupce Spořitelny české. V roce 1950 byl soukromý Ústav pro zaopatřování slepců Palata postátněn.
Na počátku zásadních společenských změn po roce 1989 - po zrušení centrálního řízení sociálních ústavů Správou sociálních služeb hlavního města Prahy, se Ústav sociální péče o nevidomé Palata, později Domov pro zrakově postižené Palata, stává příspěvkovou organizací Magistrátu Hlavního města Prahy. Za nenahraditelnou podporu činnosti domova v dalších letech považuje vedení sponzorské příspěvky jednotlivců a institucí, mezi nimiž postupně vyniká jako nejštědřejší přispěvatel finanční skupina České spořitelny a.s.
Spořitelnou českou založeného Ústavu pro zaopatřování slepců Francisco Josephinum
Spořitelnou českou založeného Ústavu pro zaopatřování slepců na Smíchově Palata
Ústavu sociální péče pro nevidomé v Praze 5
Domova pro zrakově postižené Palata